Pokud se prakticky kohokoliv zeptáte na knihu, kterou považuje za krásnou či kvalitní, pak s největší pravděpodobností jmenuje některého ze starých autorů. Podobně je tomu u budov – jen málokdo zvolí nějakou moderní stavbu.
Z toho bychom mohli vyvodit, že dříve byli umělci zkrátka lepší. Jak se však ukazuje, jedná se pouze o naši představu, což si nyní ukážeme hned na několika příkladech, zejména z oboru literatury.
Asi každý z nás bude souhlasit, že William Shakespeare je jedním z nejvýznamnějších autorů všech dob. Názvy jeho her, jako Romeo a Julie či Sen noci svatojánské zná snad každý. Je považován za jednoho z nejlepších autorů divadelních her, a vysloužil si i přezdívku „bard“. Jeho hry jsou obecně pokládány za velmi kvalitní, a určené pro vyšší společnost.
Proto nás možná překvapí, když zjistíme, že v jeho době tomu tak rozhodně nebylo. Když psal a publikoval, byla jeho díla určená pro širokou veřejnost, a rozhodně nebyla považována za „prestižní“. Naopak, dívalo se na ně jako na zábavu pro nižší vrstvy, mimo jiné i proto, že si vymýšlel vlastní slova a používal jazyk neortodoxním způsobem. Dnes je však považován za jednoho z nejlepších.
To samé lze říci i o malířích, například Vincentu van Goghovi, autoru takových děl jako Hvězdná noc či Slunečnice, která jsou dnes vysoce ceněna. Avšak v době, kdy maloval, byly jeho obrazy považovány za „čmáranice“, a lidé o ně rozhodně neměli zájem.
Pokud jde o architekturu, pak zde nám může posloužit světoznámá Eiffelovka v Paříži. Dnes je z ní symbol tohoto města, a jedna z nejslavnějších staveb světa. V době, kdy byla postavena, na ni však lidé s takovým obdivem nehleděli. Naopak pro ni měli velice hanlivá označení.
Z toho si lze odvodit, že kdysi nebyli lidé lepší, či šikovnější. Pouze si jich s odstupem času mnohem více vážíme. A kdo ví, který z těch moderních se stane klasikou třeba za sto let.
